Program prevence

Základní škola Roudnice nad Labem, K. Jeřábka 941, okres Litoměřice

 Program prevence a řešení šikany

( zpracováno dle Metodického pokynu MŠMT č.j. 24 246/2008-6 )

 Příloha MPP 2009/2010

Cíl programu

Cílem programu je vytvořit ve škole bezpečné, respektující a spolupracující prostředí. Důležité je zaměřit se na oblast komunikace a vztahů mezi žáky ve třídách, a to bez ohledu na to, zda tam k projevům šikany již došlo či ne. Současně je třeba stanovit smysluplnou strukturu programu.

Hlavní součástí programu je krizový plán, který eliminuje či minimalizuje škody v případě, že k šikanování ve školním prostředí dojde. Měly by z něj jednoznačně vyplynout kompetence jednotlivých osob a specifický postup a způsob řešení. Konkrétně je nutné rozpracovat dva typy scénářů:

  1. První zahrnuje situace, které škola zvládne řešit vlastními silami. Do této skupiny patří postupy pro počáteční stádia šikanování a rámcový třídní program pro řešení zárodečného stádia šikanování.
  2. Druhý zahrnuje situace, kdy škola potřebuje pomoc z venku a je nezbytná její součinnost se specializovanými institucemi (viz MP čl. 9) a policií. Sem patří řešení případů pokročilé a nestandardní šikany, např. výbuchu skupinového násilí vůči oběti.

S krizovým plánem jsou vždy na začátku školního roku prokazatelně seznámeni žáci (přiměřeně jejich věku), studenti a jejich zákonní zástupci.

Vymezení základních pojmů

Šikanování

Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit.

Podoby šikanování jsou:

1. přímá podoba šikany:

– fyzické útoky v podobě bití,

– vydírání,

– loupeže,

– poškozování věcí,

– slovní útoky v podobě nadávek,

– pomluvy,

– vyhrožování,

– ponižování,

– sexuální obtěžování až zneužívání,

– kyberšikana prostřednictvím elektronické komunikace (útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod.).

2. nepřímá podoba šikany

– demonstrativní přehlížení,

– ignorování žáka či žáků.

Verbální šikana, přímá a nepřímá – psychická šikana (součástí je i kyberšikana, děje se pomocí ICT technologií).

Fyzická šikana, přímá a nepřímá (patří sem i krádeže a ničení majetku oběti).

Smíšená šikana, kombinace verbální a fyzické šikany (násilné a manipulativní příkazy apod.).

Postupy řešení šikany

 Odhalení šikany bývá obtížné. Významnou roli při jejím zjišťování hraje strach, a to nejen strach obětí, ale i pachatelů a dalších účastníků. Strach vytváří obvykle prostředí „solidarity“ agresorů i postižených.

Účinné a bezpečné vyšetření šikany vychází z kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování. Existuje rozdíl mezi vyšetřováním počátečních a pokročilých stádií šikanování.

Metody vyšetřování šikanování

 

  • Pro vyšetřování počáteční šikany (se standardní formou) lze doporučit strategii v těchto pěti krocích:
  1. Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi.
  2. Nalezení vhodných svědků.
  3. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů).
  4. Zajištění ochrany obětem.
  5. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi.

 

  • Pokročilá šikana s neobvyklou formou – výbuch skupinového násilí vůči oběti, tzv. třídního lynčování, vyžaduje následující postup:

 

  1. Překonání šoku pedagogického pracovníka a bezprostřední záchrana oběti.
  2. Domluva pedagogických pracovníků na spolupráci a postupu vyšetřování.
  3. Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi.
  4. Pokračující pomoc a podpora oběti.
  5. Nahlášení policii.
  6. Vlastní vyšetřování.

 

V rámci první pomoci je nutné při pokročilých, brutálních a kriminálních šikanách spolupracovat s dalšími institucemi a orgány, a to zejména s pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče, orgánem sociálně právní ochrany dítěte, Policií ČR.

Doporučuje se seznámit pedagogické pracovníky s informací MŠMT ČR č.j.: 25 884/2003-24 Spolupráce předškolních zařízení, škol a školských zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže a kriminality na dětech a mládeži páchané.

V případě negativních dopadů šikanování na oběť je nutné zprostředkovat jí péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče, speciálněpedagogického centra nebo dalších odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů.

Odpovědnost školy

 Ředitel školy zajistí vzdělávání pracovníků v akreditovaných kurzech k problematice šikanování. Vzdělávání pedagogických pracovníků se řídí § 10 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění vyhlášky č. 412/2006 Sb. Vzdělávání školního metodika prevence ve specializačním studiu se řídí § 9 vyhlášky č. 317/2005 Sb.

Zajistí v souladu s pracovním řádem dohled pedagogických pracovníků nad žáky zejména ve škole před vyučováním, o přestávkách mezi vyučovacími hodinami, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním, podle potřeby při přecházení žáků mezi budovami školy, do zařízení školního stravování a do školní družiny. Především v prostorách, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet.

Zajistí, aby žáci i pedagogičtí pracovníci byli seznámeni s negativními důsledky šikanování, a to jak pro jeho oběti a pachatele, tak i pro celý třídní (školní) kolektiv. Za zvlášť nebezpečnou je třeba považovat tendenci podceňovat počáteční projevy šikanování.

Zajistí doplňování školní knihovny o literaturu z oblasti problematiky násilného chování a šikanování.

Ředitel zajistí ve spolupráci s pedagogickým sborem:

  1. společné vzdělávání
  2. užší realizační tým ( ředitel školy, zástupce ředitele, výchovný poradce, metodik prevence, třídní učitel, popř. pracovník sociálního odboru )
  3. zmapování situace a motivování pedagogů pro změnu
  4. společný postup při řešení šikanování
  5. prevenci v třídních hodinách
  6. prevenci ve výuce
  7. prevenci ve školním životě mimo vyučování
  8. ochranný režim
  9. spolupráci s rodiči
  10. školní poradenské služby ( konzultace – výchovná poradkyně, metodik prevence, vedení školy – viz přehled na nástěnce )
  11. spolupráci se specializovanými zařízeními
  12. vztahy se školami v okolí ( kulturní, sportovní akce )
  13. evaluaci
  14. respekt k individuálním potřebám žáka, stará se, aby byly naplňovány a k jejich naplňování byly vytvářeny odpovídající podmínky ( IVP, nabídka zájmových kroužků, školní družina, možnost aktivního odpočinku v areálu školy atd. )
  15. řešení problémů ze schránky důvěry
  16. dbá na to, aby pravidla soužití byla předem dohodnuta, aby si je vytvořili společně ti, kdo se jimi mají řídit, aby platila pro každého a všichni je dodržovali
  17. cílem školy je vést žáky k úctě, snášenlivosti, uznání, empatii, otevřenosti a vůli ke spolupráci a pomoci

Úkoly a činnost učitelů a jiných pedagogických pracovníků

  1. posílení úlohy učitelů v oblasti tvorby pozitivního sociálního klimatu, včasná diagnostika a intervence při riziku vzniku sociálně patologických jevů a kooperace s odborníky při jejich řešení – zejména s výchovnou poradkyní
  2. pravidelné třídnické hodiny a rozhovory s žáky
  3. věnování pozornosti problematickým skupinám žáků nebo jednotlivcům, odhalování projevů asociálního chování mezi žáky – soustředit se zejména na problematiku šikany
  4. zajištění důsledné kontroly zaměřené na prevenci kouření, užívání alkoholických a návykových látek v celém areálu školy
  5. sledovat často se opakující krátkodobé absence žáků – prevence záškoláctví, spolupráce s rodiči žáků s tendencemi vyhýbat se školní docházce, v problematických případech možnost vyžadování lékařského potvrzení

 

  • sebevzdělávání učitelů v oblasti preventivní výchovy a výchovy ke zdravému
  • životnímu stylu
  • zajištění odborné literatury pro pedagogický sbor
  • zapojení vedení školy i kolegů do tohoto programu
  • úzká spolupráce s odborem sociálních věcí, PČR

Výchovná opatření

  1. Doporučuje se dále pracovat s agresorem (jeho náhled na vlastní chování, motivy, rodinné prostředí). V případě potřeby mu zprostředkovat péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče nebo jiných odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů.
  2. Pro potrestání agresorů lze užít i následující běžná výchovná opatření:
  • napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele
  • snížení známky z chování
  • převedení do jiné třídy
  • Ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučí realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu.
  • Ředitel školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práces rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu.
  1. Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina).
  2. V mimořádných případech se užijí další opatření:

Spolupráce s rodiči

Pokud rodiče informují školu o podezření na šikanování, je za odborné vyšetřenízáležitosti zodpovědný ředitel školy.Při nápravě šikanování je potřebná spolupráce vedení školy, školního metodika prevence, výchovného poradce a dalších pedagogických pracovníků, jak s rodinou oběti, tak i s rodinou agresora. Při jednání s rodiči dbají pedagogičtí pracovníci na taktní přístup a zejména na zachování důvěrnosti informací. Je nutné předem informovat rodiče o tom, co dělat v případě, když se dozvědí o šikanování.

Postup při podezření na šikanování, o kterém jsou informováni, by měl být následující:

1. Rodiče informují o podezření na šikanování třídního učitele popřípadě dalšího pedagogického pracovníka, při jehož hodinách nebo dohledu nad žáky k šikaně dochází.

2. Nejsou-li podezření na projevy šikany bezodkladně a uspokojivě řešeny v pravomoci pedagogických pracovníků včetně metodika prevence či výchovného poradce, obrátí se rodiče s informací na ředitele školy.

3. V případech prokazatelných projevů šikany se rodiče přímo obrátí s informací na ředitele školy.

4. Jsou-li rodiče přesvědčeni, že postupuje škola při řešení šikanování nedostatečně, je možné jednat v této záležitosti se zřizovatelem školy nebo podat stížnost na školu České školní inspekci. Stížnost podaná písemně, osobně nebo v elektronické podobě se přijímá ve všech pracovištích ČŠI.

 Spolupráce se specializovanými institucemi

 Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důležitá spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány. Zejména:

  • v resortu školství – s pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry
  • v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie
  • v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou)
  • případně s NNO specializujícími se na prevenci a řešení šikany

Dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel školy oznámí tuto skutečnost Policii ČR.

Ředitel školy oznámí orgánu sociálně právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák spáchá trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, ředitel školy zahájí spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dítěte bez zbytečného odkladu.

Přílohy

  1. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, Č.j. 24 246/2008-6
  2. Informační leták pro žáky ZŠ
  3. Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování

Nikdo nemá právo druhému ubližovat!

Spolužáci se k tobě chovají nepřátelsky, ubližují ti a ty nevíš, jak dál.

Víš o někom, kdo je šikanován, a je ti ho líto.

Překonej strach a zajdi za metodikem prevence sociálně patologických jevů.

 

Jmenuje se: Mgr. JiříRůžička

Najdeš ho: kabinet chemie

Návštěvní hodiny má: Po 15 – 16 hodin

 Vím, že je to moc těžké. Cítíš se sám, je ti smutno, máš strach a nevíš, co máš dělat. Přečti si proto následující řádky.

Co je to šikanování?

Za šikanování se považuje, když silnější žák nebo žáci pro vlastní potěšení, často opakovaně, ubližují druhým. V počátku se to děje nenápadně, prostřednictvím různých legrácek a „testíků“ (strkání, nadávání, schovávání věcí…), případně odmítáním, přehlížením, zesměšňováním a pomlouváním. Později se otravování života stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem. Oběti mohou následky šikanování na těle i duši nést celý život.

Proč bývá člověk šikanován?

Není to proto, že by byl špatný, nebo proto, že by si to nějak zasloužil. Chyba není

v něm, ale ve špatných vztazích mezi některými spolužáky. Převládá v nich bezohlednost a násilí.

Jak se můžeš bránit?

Když se ptali jednoho zoufalého žáka, proč o svém trápení neřekl rodičům, odpověděl: „Já nevím, když přijdu domů, tak se na to snažím nemyslet. A doufám, že už to bude lepší.“ Myslet si, že to bude lepší, je omyl. Nikomu nic neříct je strkání hlavy do písku, které situaci jenom zhoršuje. Nevzdávej to a udělej následující:

  • Obrať se na mne jako na metodika prevence. Mohu ti skutečně pomoci, budu ti věřit a neprozradím tě.
  • Svěř se svým rodičům.
  • V případě, že nenajdeš odvahu říct to mně ani svým rodičům, zavolej na Linku bezpečí, telefon 800155555. Bezplatně můžeš telefonovat z celé republiky. Nepotřebuješ k tomu peníze ani telefonní kartu. Tito lidé ti budou věřit, protože nejsi sám, komu se něco podobného děje.

 Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování

 Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.:

· Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.

· Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.

· O přestávkách vyhledává blízkost učitelů.

· Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.

· Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.

· Stává se uzavřeným.

· Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje.

· Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené.

· Zašpiněný nebo poškozený oděv.

· Stále postrádá nějaké své věci.

· Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy.

· Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy.

· Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole.

· Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.

(Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!)

 Rodiče žáků se doporučuje upozornit zejména na to, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování:

· Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.

· Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.

· Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.

· Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu.

· Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí

o dovoz či odvoz autem.

· Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).

· Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. ”Nechte mě!”

· Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.

· Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.

· Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.

· Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.

· Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.

· Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)

· Dítě se vyhýbá docházce do školy.

· Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.


Přímé znaky šikanování mohou být např.:

· Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo ”legrací” zranitelný.

· Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem.

· Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil.

· Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem,

a skutečnost, že se jim podřizuje.

· Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich.

· Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.

· Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.