Pravidelné čtenáře deníčku asi nepřekvapí, že mi začátkem prosince začalo cukat v pravém oku a začátkem ledna se můj pověstný tik rozjel do té míry, až jsem musel kolegyním vysvětlovat, že se nesnažím upoutat jejich pozornost chlípným mrknutím.

Zkoušení lyží opět ukázalo, jak se populaci zvětšují nohy. Je to snad evoluce? – K čemu budou lidstvu velké nohy – přijde záplava a potřebujeme ploutve, nebo zemi pokryje sníh a lidstvu rostou sněžnice. Kdo ví. Mně to každopádně přidělává starosti, protože narvat takhle velké přeskáče do vázání na 130 cm dlouhých lyžích se prostě nedá. I přes tyto drobné překážky, ke kterým se může přičíst tuna papírování, balení eráru, ujišťování žáků, že tam hlady neumřou, ujišťování vlastních dětí, že tu hlady neumřou, jsme v sobotu 17.1. stanuli u autobusu i se 33 účastníky a zhruba 60 jejich příbuznými.

Cesta proběhla překvapivě hladce – žáci nijak zvlášť nehlučili a po finálním výsadku nezůstal ve vozidle nepořádek. Zbystřil jsem, mé podezření ještě vzrostlo, když se děti po výstupu z autobusu nezačaly bezhlavě koulovat – že by pověstné ticho před bouří?

Zasněžené sjezdovky nám již z dálky připravily radostný pohled – méně radostný zblízka. To, co se jevilo jako sněhové království bylo ve skutečnosti království ledové. Tak to bude zajímavé….

Nakonec se ukázalo, že ani ten led není taková překážka, jak se zprvu zdálo a nikdo se vážněji nezranil. To zapříčinila i nezvyklá disciplinovanost žáků.  Ta bouře se totiž nedostavila. Naopak nás mile překvapili jejich komunikativní schopnosti (po odebrání mobilů) – zpívali s kytarou, hráli deskovky, dokonce si vzpomněli na hru na schovávanou (to, že při tom zničili dveře nás snad ani nemohlo nerozhněvat).

Ve středu se na svazích objevil i sníh a nastala ta pravá lyžovačka. V kombinaci s příjemnými společenskými večery, diskotékami a výborným jídlem se z LVVZ stala velmi příjemná záležitost nejen pro žáky, ale i pro instruktory.

Týden uplynul jako by někdo sedmkrát zhasnul slunce a nastal čas odjezdu.

Smutnou tečkou se stalo zjištění, že provozovatel, se kterým se známe 8 let, končí. A tak můžeme jen doufat, že ten nový bude stejně schopný, přátelský a kuchařsky zdatný.

Mgr. Jiří Růžička, učitel